Smutným faktem je, že každý z nás se může stát součástí nehody. Nejčastěji se samozřejmě jedná o ty dopravní, avšak nejsou zdaleka jediné. I když totiž budeme dodržovat veškerá silniční pravidla a nařízení, nikdy nemáme záruku, že ostatní řidiči budou dělat totéž. Pak už stačí jen málo, a nikoliv vlastní vinou máme nabouraný automobil.

V takovýchto případech jen málokdy vyvázneme bez zranění, byť drobných. A v souvislosti s tímto se nejen v médiích často skloňuje pojem trvalé následky. V podstatě jde o permanentní zhoršení zdravotního stavu v důsledku úrazu, které má vliv na společenské uplatnění.

Ty samozřejmě mohou být v různé míře. Příkladem těch mírnějších může být ošklivě zlomená ruka, kde vám i po zahojení zůstane její zhoršená pohyblivost. K těm horším se počítá například poškození páteře, které má za následek upoutání na vozíček.

V takovýchto případech máme samozřejmě právo na určitou náhradu za to, že například již nebudeme moci vykonávat určitá povolání, či alespoň budeme mít podstatně nižší šanci, že nás někde zaměstnají. To ovšem platí jen v případě, že jsme si daný úraz nezavinili, a udělali jsme vše pro to, abychom mu předešli.

U již zmíněného případu dopravní nehody se tím rozumí jízda podle všech předpisů. A díky městským kamerovým systémům, typu poškození vozidla i údajům z tachometru se vyšetřovatelé, ať už policejní či z pojišťovny, mohou snadno přesvědčit, zda tomu tak skutečně bylo.

Výše náhrady pak závisí na typu poranění i konečných následků i na míře snížení společenského uplatnění. Je vymáhána po viníku nehody, ačkoliv je vyplácí pojišťovna či stát, které je po něm následně vymáhají. Nemusíte se tedy bát, že pokud daný člověk od nehody ujede, případně nebude chtít platit, že své peníze nedostanete.

Ty by pak měly být použity primárně na nákup pomůcek a vybavení, které nám pomůže alespoň částečně minimalizovat následky úrazu a pomoci překonat ono první těžké období. A to je dobře – onen člověk to bude mít těžké i tak.