V Himalájských horách v nadmořské výšce nad 4900 metrů budou umístěny stříbrné jodidové pece vyvinuté společností China Aerospace Science and Technology Corporation (CASC). Tyto pece mají za úkol využívat oblaka páry směřující od Indického oceánu pro produkci deště, čehož oblaka sama o sobě nejsou schopna vzhledem ke geografickému umístění severní části Tibetské plošiny a Cchajdamské pánve. Tyto severní oblasti spadají do takzvaného deštného stínu, neboť oblaka jsou v nízké nadmořské výšce blokována jižní částí Himalájí.

V čem však celý princip spočívá? Pro vyvolání dešťových srážek spalují pece chemické palivo, aby vytvořily kouř obsahující jodid stříbrný. Když totiž jodid stříbrný stoupá a mísí se s mraky, krystalizuje, čímž začíná řetězová reakce, která vyvolá srážky. Pro zvýšení efektivity budou pece zapojeny do počítačové sítě využívající meteorologické satelity, aby k uvolňování jodidu stříbrného docházelo při zatažené obloze.

Takovéto modifikace počasí již v historii zaznamenaly jisté úspěchy, pouze ne v tak velkém měřítku. Čína již v Tibetu nechala postavit stovky dešťových pecí, a to se slibnými výsledky, včetně samostatných pecí vytvářejících mraky až v délce 5 kilometrů. Pokud se projekt ukáže jako úspěšný, 10 miliard tun deště navíc najde využití nejen na Tibetské plošině, ale i v dalších čínských vodních projektech, mezi které patří South to North Water Transfer, který by měl odvádět vodu z řeky Jang-c’-ťiang do Žluté řeky a zavlažovat pouště v Tarimské pánvi, nacházející se na severu Tibetu. Oba toky proudí z Himalájí a budou tvorbou dešťů příznivě ovlivněny. Realizace takovýchto projektů však také přispívá k rostoucí potřebě nových zdrojů vody, způsobené globálními klimatickými změnami, majících za následek tání himálajských ledovců, které zásobují asijský kontinent většinou sladké vody.