Co si budeme povídat. Ženy ve středověku to neměly snadné. Nebyly shledávány jako rovné mužům. Jejich úkolem bylo poslouchat muže. Nemohly o sobě svobodně rozhodovat, museli se ve všem podřizovat.

Jedním z mála způsobů jak získat relativní nezávislost bylo vstoupit do kláštera. I tam žena neměla rozhodně tu svobodu v tom pravém slova smyslu. Řeholní život rozhodně nebyl procházku růžovým sadem. Ale určitou osobní integritu ženám rozhodně poskytoval.

Mnoho darů na jednu ženu

Málokterou ženu středověku bychom nazvali v tom dnešním slova smyslu jako emancipovanou. Jednou z nich nepochybně byla Svatá Hildegarda z Bingenu. Jednalo se o mystičku, přírodovědkyni, lékařku, skladatelku, spisovatelku, členku benediktinského řádu a zakladatelku kláštera u Bingenu.

Protože už od dětství mívala božská vidění, rodiče ji dali do péče kláštera, kde se časem stala abatyší.

Svatou Hildegardu z Bingenu si spojujeme především s léčitelstvím. Z jejich velmi bohatých znalostí bylin čerpáme i v současnosti.

Hildegarda ovšem proslula také jako spisovatelka a hudební skladatelka. Byla autorkou mnoha vidění, které mají formu nábožensko-intelektuálních rozprav nebo proroctví. Její vidění byla shledána církevními autoritami jako pravdivá a to i přesto, že svatá Hildegarda byla už ve dvanáctém století velkým kritikem církve a žádala její reformaci. Její dílo do češtiny částečně přeložil Jakub Deml.

Svatá Hildegarda z Bingenu vytvořila také vlastní jazyk Lingua Ignota a abecedu Litterae ignotae.

Psala také odborné pojednání medicínské, především bylinkářství a léčiv.

Napsala také celou řadu básní a církevních písní, které jsou zpívány ženskými hlasy jako gregoriánský chorál a do dnešních dnů ho můžeme obdivovat. I na youtube najdete její chorály a mrazí Vás ten podivný dotyk z pradávných dob, kdy všechno bylo tak zcela a zásadně odlišné.