Filtrování vody v bazénech větších rozměrů se opírá o filtrační křemičitý písek. Ten se ve filtracích používá již desítky let s velkým úspěchem, protože si poradí s nečistotami velmi rychle a navíc je levný, takže nepředstavuje pro majitele či provozovatele bazénu žádnou zátěž. Jeho filtrační schopnost se opírá o optimální velikost zrn a jejich ostré hrany, bylo zjištěno, že zejména frakce mezi 0,6 a 1,2 mm dosahuje v oblasti bazénových filtrací velkých úspěchů. Jakmile se však hrany obrousí, filtrační schopnost významně klesá a je vhodný čas písek nahradit novým – toto se odehrává zhruba jednou za dva či tři roky podle četnosti využívání bazénu.

Lidé jsou však vynalézaví a přišli na to, že existuje náhrada křemičitého písku, a že tato náhrada jej dokonce předčí. Navíc není drahá, což všem zájemcům o provoz bazénu přináší netušené možnosti. Jmenuje se Zeolit.

Zeolit https://www.chlorito.cz/zeolit-do-piskove-filtrace je minerál, jeho původ hledejme v druhohorách, kdy tu na Zemi probíhala výrazná sopečná činnost. Minerál vznikal postupně sedimentací aluminosilikátového sopečného prachu, který dopadal na mořské dno, a díky jeho teplotě a reakcí s vodou vznikaly uvnitř tuhnoucí hmoty velmi drobné, mikroskopické chodbičky.

Pokud byste si Zeolit vzali pod mikroskop, zjistíte, že je to vlastně jakási kamenná houba, která může nasát velké množství vody, vzduchu a také různých nečistot v pevné či plynné formě. Díky tomu vlastně filtruje dvakrát – poprvé tehdy, pokud jej rozdrtíte na drobnou frakci o velikosti filtračního křemičitého písku s ostrými hranami, a podruhé nasáváním nečistot do vnitřních dutin.

Zeolit však umí ještě jednu věc, a sice vychytává z prostředí některé jedovaté látky, např. amoniak, a vyměňuje jej za naopak prospěšné ionty některých prvků – vápníku, sodíku, draslíku a barya. Zbavování vody amoniaku se hodí např. u bazénů, kdy se koupáním dostává do vody z naší pokožky, protože je součástí lidského potu.